Zákon o daních z příjmů vychází vstříc poplatníkům, kteří si půjčují peníze na financování bytových  potřeb.

 Podle § 15 uvedeného zákona si mohou o hodnotu úroků z úvěrů na financování bytových potřeb snížit základ daně z příjmů a tím snížit i konečnou výši této daně. Podmínkou snížení základu daně ovšem  je, že tyto úroky se vztahují k úvěrům ze stavebního spoření nebo k hypotečním úvěrům použitých na financování bytových potřeb a přitom nejedná se o bytovou výstavbu, údržbu ani o změnu bytu či bytového domu, kterou vlastník provádí v rámci podnikatelské činnosti nebo pro účely pronájmu.

Protože k pořízení bytových potřeb se zvláště v poslední době používají i jiné formy úvěrování než hypotéky nebo stavební spoření, poskytlo Ministerstvo financí České republiky v Pokynu D – 324 zpřesněný výklad pojmu bytové potřeby. Uvádí se v něm, že smyslem a cílem právní úpravy daní z příjmů je zvýhodnit takové fyzické osoby, které uspokojují své potřeby bydlení způsoby uvedenými v zákoně, přičemž způsob úvěrového financování by neměl být podstatný.

S ohledem na smysl a cíl právní úpravy daňových úlev na bytové potřeby lze proto podle tohoto výkladu za bytovou potřebu považovat i splácení úvěrů na splacení následných hypotéčních úvěrů či úvěrů ze stavebního spoření, kterými byly předchozí úvěry na financování bytových potřeb refinancovány.

  Ing. Vladimír Opatrný

  daňový poradce