Daňoví poplatníci určitě nepřivítají změny při nárokování odpočtu daně z přidané hodnoty u  nakupovaných vstupů (materiálu, služeb, zboží apod.). Podle § 73 odst. 1 vzniká nárok na odpočet daně pouze  ve vazbě na existenci a přijetí daňového dokladu, např. faktury.   Z textu druhého  odstavce stejného paragrafu dále vyplývá, že  plátce může uplatnit nárok na odpočet daně na vstupu nejdříve za zdaňovací období, ve kterém daňový doklad obdržel. Dřívější zákonná úprava umožňovala abychom  v případech, kdy k dodávce materiálu, zboží nebo služby došlo např. 26. dubna a dodavatel vystavil příslušný  daňový doklad 2. května, si daň na vstupu z přijatého plnění  uplatnili již ve zdaňovacím období  uskutečnění dodávky, tedy v  dubnovém přiznání k DPH. Od 1. dubna 2011 si ale daňový  odpočet můžeme nárokovat teprve v tom zdaňovacím období, ve kterém budeme mít daňový doklad k dispozici, tzn. v daňovém přiznání za měsíc květen.

Plátci daně z přidané hodnoty musí od dubna  věnovat zvýšenou pozornost i kontrole formálních náležitostí daňových dokladů. Pokud nebudou obsahovat    údaje rozhodné pro výpočet daně nebo daňové identifikační číslo,  nemohou být podle nového znění zákona za daňové doklady považovány a   nároky na odpočet uplatněné na jejich základě  finanční úřady doměří.  Údaji rozhodnými pro výpočet daně jsou  kromě daňového identifikačního čísla  základ daně a sazba daně. 

Z povahy uvedené legislativní změny  vyplývá, že  nespravedlivě a nemorálně   zvýhodňuje stát, který za zdaňovací období vybere daň  za všechna uskutečněná plnění a oprávněné nároky na vrácení daně z přidané hodnoty na vstupu jejím plátcům  v řadě případů o měsíc či čtvrtletí pozastaví.   Novela zákona  podnikatelům zjevně přináší  i další výrazný nárůst jejich  daňové a účetní administrativy  včetně  zvýšení míry její komplikovanosti a  nepřehlednosti.    

 Ing. Vladimír Opatrný

  daňový poradce