Daňová reforma má být provedena zákonem o změně zákonů souvisejících se zřízením jednotného inkasního místa. Je to zákon obsahující 74 částí a mění všechny daňové zákony a množství zákonů jiných. Když jsem ho včetně důvodové zprávy vytiskl a vložil na váhu, zjistil jsem, že váží téměř dva kilogramy (přesně 1,79 kg). Vzhledem k rozsahu a závažnosti změn panuje shoda na odložení jeho účinnosti do roku 2014, tedy  roku dalších voleb do poslanecké sněmovny. Odklad jeho účinnosti by podle mého názoru neměl být univerzální. V zákoně o daních z příjmů neshledávám např. důvod pro odložení účinnosti  velkorysejší  daňové podpory vědy a výzkumu a těžko se smiřuji s prodloužením účinnosti institutu tzv. superhrubé mzdy, která byla součástí předchozí daňové reformy z roku 2008 a byla přijata přes principiální námitky odborné veřejnosti výhradně z politických a nikoliv ekonomických důvodů. Princip superhrubé mzdy spočívá v navýšení hrubé mzdy o sociální a zdravotní pojištění placeném zaměstnavateli a následném  výpočtu daně z nikoliv z reálného, nýbrž  fiktivního příjmu. Důvodová zpráva ke zrušení tohoto daňového  paskvilu v podstatě uvádí  námitky  zformulované a uplatňované  proti  jeho přijetí  v roce 2008:

-         koncept superhrubé mzdy značně zkomplikoval způsob stanovení základu daně ze mzdy a je označován jako diskriminační, protože daňové zatížení poplatníků (zaměstnanců) je vyšší než u ostatních poplatníků. Navíc při dosažení maximálního vyměřovacího pojistného základu dochází u vysokých příjmů  k nežádoucí daňové degresi – čím větší mzda, tím nižší daň,

-         neexistuje mezinárodní srovnatelnost neboť koncept superhrubé mzdy užívá na celé planetě pouze Česká republika a postup pro takové stanovení základu daně je naprosto nestandardní, protože existují značné rozdíly mezi tuzemským systémem sociálního a zdravotního pojištění a zahraničními pojistnými systémy,

-         v neposlední řadě má koncept superhrubé mzdy za následek neodůvodněné omezování volného pohybu zahraniční pracovní síly, služeb a kapitálu a svobody usazování.

V závěru této části  důvodové zprávy se uvádí, že pokud mají být příjmy poplatníků zdaňovány sazbou ve výši 22% a nikoliv 15%, mělo tak být učiněno transparentním způsobem a ne s použitím daňové fikce.

Jsem si jist, že pokud  bych ve své firmě vědomě a v rozporu se zdravým rozumem přijímal špatná rozhodnutí a přes  evidentní a významnou škodlivost prodlužoval jejich životnost, určitě bych zkrachoval. Jestliže stát si může „luxus“ špatných a nerozumných rozhodnutí dovolit, ptám se kolik bude  prodloužení neblahého paskvilu  daňové poplatníky  stát a jak je  slučitelné s rozpočtovou i politickou odpovědností. Ostatně superhrubou mzdu do života uvedla, zakonzervovala a v budoucnosti i zruší stále stejná ministerská administrativa.

 Ing. Vladimír Opatrný

 daňový poradce