Nemovitost ve společném jmění manželů často slouží jako místo podnikatelských aktivit pro podnikání manžela i manželky. Např. manželka provozuje v části budovy kadeřnictví a kosmetický salón, zatímco manžel využívá ostatní prostory jako autodílnu a pneuservis.
Při souběhu podnikání ve společné nemovitosti je třeba pro daňové účely správně stanovit podíl každého z manželů na příslušných provozních výdajích. Způsob rozdělení výdajů se řídí ustanovením § 7 odst. 9 zákona o daních z příjmů. V něm se uvádí, že celou nemovitost musí zahrnout do svého obchodního majetku jeden z manželů, který pak ve své evidenci zaznamenává všechny provozní výdaje včetně odpisů, výdajů na opravy, pojištění a zaplacené daně z nemovitostí. V závislosti na poměru, v jakém nemovitost využívají, si manželé následně celkové výdaje rozdělí a jejich poměrnou část uvedou každý za sebe ve svých přiznáních k dani z příjmů. Pokud např. manžel podniká ve dvou třetinách nemovitosti a manželka využívá pro kadeřnictví a kosmetiku zbylou třetinu, rozdělí si celkové výdaje v této proporci. V případě, že tuto nemovitost prodají a příjem z jejího prodeje nebude od daně z příjmů osvobozen, zdaní jej ten z manželů, který nemovitost zahrnul do svého obchodního majetku.
Vladimír Opatrný
daňový poradce
