Poskytování cestovních náhrad se řídí příslušnými ustanoveními zákoníku práce.
Zaměstnavatel má povinnost uhradit svému zaměstnanci výdaje, které mu s uskutečněním pracovní cesty vzniknou.. Zákoník práce rovněž stanoví podmínky pro výplatu cestovních náhrad i jejich rozsah. Protože poskytování cestovních náhrad se vztahuje na osoby v pracovněprávním vztahu, ale i na osoby, s nimiž pro výkon jejich činnosti nelze uzavřít pracovní smlouvu, je navýsost důležité poskytovat tyto náhrady pouze těm osobám, které příslušné zákonné podmínky splňují. Cestovní náhrady můžeme vyplácet:
- zaměstnancům v pracovním poměru,
- osobám, se kterými jsme uzavřeli dohodu o pracovní činnosti nebo dohodu o provedení práce v případě, že poskytování cestovních náhrad bylo sjednáno,
- zahraničním zaměstnancům vyslaným do tuzemska na základě dohody o vzájemné výměně zaměstnanců podle § 188 odst. 4 zákoníku práce,
- společníkům a jednatelům společností s ručením omezeným a dalším osobám uvedeným v § 6 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů,
- členům statutárních a dalších orgánů právnických osob (např. členové představenstva, dozorčí nebo správní rady apod.), přestože nepobírají od příslušné právnické osoby žádnou mzdu,
- jiným osobám než svým zaměstnancům pokud plní úkony v obecném zájmu (např. členové maturitních či jiných zkušebních komisí, členové zastupitelstev obcí a krajů apod.).
Ing. Vladimír Opatrnýdaňový poradce