Spotřebitelskou obranou před stoupajícími cenami klasických pohonných hmot je přestavba

            Pokud zaměstnavatel vyšle na pracovní cestu zaměstnance, který s jeho souhlasem pracovní cestu vykoná vlastním vozidlem přestaveným na alternativní pohon LPG, následná náhrada za spotřebované pohonné hmoty  není zdaleka jednoduchou záležitostí. V technickém průkazu takto přestavěného vozidla zpravidla nejsou uvedeny údaje o spotřebě plynu. Protože výhřevnost propan-butanu a benzinu je přibližně stejná, dovozuje se, že spotřeba benzinu a LPG je rovněž přibližně stejná. Náhrada za spotřebované pohonné hmoty se pak z hlediska  stanovení jejich množství provede standardním způsobem. Např. vyplývá-li z údajů v technickém průkazu vozidla průměrná spotřeba 10 litrů benzinu na 100 km, pak se při ujetí 1 000 km na pracovní cestě spotřebuje 100 litrů LPG. Pro vyplacení příslušné cestovní náhrady za spotřebované pohonné hmoty  však zaměstnanec musí dokladem o nákupu plynu u plnící stanice doložit a prokázat  jeho  skutečnou cenu a z dokladu musí vyplývat jeho souvislost s pracovní cestou.

V případě uplatňování náhrady za spotřebu pohonných hmot na úrovni ceny benzinu by se u vozidla přestavěného na alternativní pohon muselo prokázat, že v důsledku poruchy směšovacího zařízení nebylo možné použít pohon na LPG anebo nebylo možné  na trase pracovní cesty LPG doplnit.

            Daňové návody a výklady pak varují před spekulacemi, kterými by se mohly výplaty cestovních náhrad „optimalizovat“. Takovou spekulací a přečinem, který by mohl být při daňové kontrole po zásluze potrestán, je provozování vozidla na levnější LPG a současné proplácení náhrad za spotřebu PHM při pracovních cestách na úrovni cen benzinu.

            Čtenáře této rubriky bych rád upozornil, že povaha a  někdy i úsměvná složitost zde zveřejňovaných rad a doporučení při řešení daňových situací vyplývají pouze a jenom z textu daňových zákonů.

     daňový poradce