Zaměstnavatel má povinnost uhradit  svému zaměstnanci  výdaje, které mu s uskutečněním pracovní cesty vzniknou.. Zákoník práce rovněž stanoví podmínky pro výplatu cestovních náhrad i jejich rozsah. Protože poskytování cestovních náhrad se vztahuje na osoby v pracovněprávním vztahu, ale i na osoby, s nimiž pro výkon jejich činnosti nelze uzavřít pracovní smlouvu, je navýsost důležité poskytovat tyto náhrady pouze těm  osobám, které příslušné  zákonné podmínky splňují. Cestovní náhrady můžeme vyplácet:

-         zaměstnancům v pracovním poměru,

-         osobám,  se kterými  jsme uzavřeli dohodu o pracovní činnosti nebo dohodu o provedení práce v případě, že   poskytování cestovních náhrad bylo sjednáno,

-         zahraničním zaměstnancům vyslaným do tuzemska na základě dohody o vzájemné výměně zaměstnanců podle § 188 odst. 4 zákoníku práce,

-         společníkům a jednatelům společností s ručením omezeným a dalším osobám uvedeným v § 6 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů,

-         členům statutárních a dalších orgánů právnických osob (např. členové představenstva, dozorčí nebo správní rady apod.), přestože nepobírají od příslušné právnické osoby žádnou mzdu,

-         jiným osobám než svým zaměstnancům  pokud plní úkony v obecném zájmu (např. členové maturitních či jiných zkušebních  komisí, členové  zastupitelstev obcí a krajů apod.).

 daňový poradce