z příjmů fyzických osob je u daňových poplatníků ve velké oblibě. Principiálně jde o stanovení výše výdajů pro daňové účely matematickým odvozením z dosažených příjmů. Na rozdíl od poplatníka, který ve svém daňovém přiznání uvádí výdaje ve skutečné výši a jejich hodnotu doloží a prokáže doklady a řádně vedeným účetnictvím nebo daňovou evidencí, poplatník „paušalista“ své výdaje pro daňové účely neprokazuje a jednoduše je vypočte z jím dosažených a zaevidovaných příjmů. Zákon o daních z příjmů stanoví pro zdaňovací období roku 2010 pro různé druhy činností a příjmů tyto hodnoty výdajových paušálů:
80%
- z příjmů ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství provozovaného podnikajícím samostatně hospodařícím rolníkem (§7 zákona o daních z příjmů), ale i neregistrovaným poplatníkem majícím jednorázové příjmy ze zemědělské výroby (§10),
80%
- z příjmů ze řemeslných živností (§7)- např. zedník, instalatér, elektrikář, klempíř apod.
60%
- z příjmů z ostatních živností(§7) – např. účetní, obchodník apod.
40%
- z příjmů z jiného podnikání podle zvláštních předpisů (lékaři, advokáti, notáři apod.)
- z příjmů z jiné samostatné výdělečné činnosti (znalci, tlumočníci, insolvenční správci, nezávislá povolání, příjmy z autorských práv apod.) – § 7
30%
- z příjmů z pronájmu - § 9 zákona o daních z příjmů.
Určitá a nikoli zanedbatelná komplikace je však spojena se situací, kdy poplatník mění způsob uplatňování výdajů pro daňové účely, např. v roce 2009 uvedl v daňovém přiznání výdaje ve skutečné výši a v roce 2010 by s výhodou uplatnil paušální výdaje. Zákon o daních z příjmů při změně způsobu uplatňování výdajů stanoví povinnost úpravy základu daně za rok, který změně uplatňování výdajů pro daňové účely předchází, tedy za rok 2009. Vzhledem ke složitosti tohoto úkonu proto doporučuji posouzení všech souvisejících a ne vždy pozitivních daňových i jiných dopadů odborníkem.
Ing. Vladimír Opatrný
daňový poradce
