Příjmy z nájmu bytové jednotky podléhají dani z příjmů

Nájem  bytových jednotek je běžnou součástí našeho života a  zdaňování příjmů plynoucích  z tohoto nájmu  je proto velice frekventovaným tématem  daňové praxe. Zákon o daních z příjmů upravuje daňový režim těchto  příjmů v paragrafu 9 – příjmy z nájmu.  .         Základ daně z příjmů při pronájmu bytové jednotky stanovíme jako rozdíl mezi   úhrnem příjmů z nájemného dosažených v daném zdaňovacím období a výdajů, které jsme na dosažení, zajištění a udržení těchto příjmů ve stejném období vynaložili.

Z ustanovení zákona vyplývá, že součástí nájemného z nemovitých věcí nebo bytů nejsou úhrady za ceny služeb spojených s jejich užíváním. Zálohy na služby, např. za vytápění, dodávku teplé vody, úklid společných prostor v domě,, užívání výtahu, dodávky vody z vodovodů a vodáren, odvádění odpadních vod kanalizacemi, užívání domovní prádelny, osvětlení společných prostor v domě, kontrolu a čištění komínů, odvoz odpadu, vybavení bytu společnou televizní a rozhlasovou anténou apod., které zajišťuje pronajímatel a které po uplynutí roku zúčtuje se skutečnými výdaji za tyto služby, se do zdanitelných příjmů nezahrnují, stejně jako se platby za tyto služby   nezahrnují do daňových výdajů.

Uplatnitelnými daňovými výdaji, o které při stanovení základu daně snížíme úhrn příjmů z nájmu, jsou výdaje na údržbu a opravu, pojištění majetku, uhrazená daň z nemovitostí, odpisy apod.

Pokud jsme pořízení pronajímaného  bytu pořídili z hypotéčního úvěru, zvýšíme daňové výdaje o hodnotu úroků uhrazených v příslušném  zdaňovacím období.

Pokyn Generálního finančního ředitelství D-22 z tohoto roku k příjmům z nájmu  nově stanoví, že platby vlastníka bytové jednotky na provozní výdaje, do tzv. fondu oprav a na účet společenství vlastníků, jsou na straně poplatníka, který nevede účetnictví, daňovým výdajem v okamžiku jeho úhrady. Jsou-li tyto platby nebo jejich části určeny na technické zhodnocení společných částí, jsou daňovým výdajem po dokončení technického zhodnocení formou odpisů.

Nechceme-li se při zdaňování příjmů dosažených z nájmu bytové jednotky zatěžovat evidencí a prokazováním skutečných výdajů, můžeme  výdaje pro daňové účely  stanovit 30%ním výdajovým paušálem s tím, že § 9 odst. 4 stanoví pro takto uplatněné výdaje limit 600 000 Kč..

Příjmy z nájmu bytové jednotky ve společnému vlastnictví manželů se zdaňují jen u jednoho z nich.

.                                                                                Ing. Vladimír Opatrný

daňový poradce